sobota 26. srpna 2017

"Zkrocení zlé ženy" - Divadelní zahrada (ČS)

(William Shakespeare)

"Nejslavnější Shakespearova komedie, jejíž nesmrtelnost tkví v tématu souboje mezi pohlavími, vztahem mezi muži a ženami." (premiéra 11. října 2013)

Před tři a půl rokem jsem se chystala na „Zkrocenku“ v ČS, na kterou jsem po dlouhé době pořídila lístky, které byly často velmi rychle vyprodané. Bohužel ale došlo ke zrušení představení a málem i ke zrušení celého našeho Činoherního studia. Dostala jsem se tedy jenom na projekci v baru ČS, kde se s námi několika posledními představeními soubor loučil. Naštěstí se ale vše v dobré obrátilo a po bolavé sezóně 2013/2014 divadlo stále ŽIJE. I přesto jsem se na tuto hru dostala až letos, ke konci prázdnin a po dovolené dne 21. srpna 2017 v rámci nedávno zrozeného festivalu Divadelní zahrada. Otevřená scéna v zahradě Českého rozhlasu se již osvědčila a skvěle se hodí jako kulisa pro naše „malé ústecké Shakespearovské slavnosti“. Moc doufám, že tato tradice bude i nadále pokračovat. A také že už nikdy nedojde k rušení ČS.

V Padově žije bohatý kupec Baptista (Jan Ťoupalík j.h.), který má dvě krásné dcery. Zatímco Bianca (Anna Fišerová) je hodná, cudná a přívětivá, její sestra Kateřina (Klára Krejsová j.h.) působí jako věčně hádavá a tvrdohlavá ženská, protivná a zlá, se kterou se nedá vydržet. Otec by je rád provdal obě, ale vzhledem k tomu, že by Kateřinu nikdo nechtěl, rozhodne se nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu, která o ženichy nemá nouzi. Patří mezi ně starší soused Gremio (Jaroslav Achab Haidler), další neodbytný nápadník Hortensio (Matúš Bukovčan) a Lucentio (Jan Plouhar), za kterého se má vydávat jeho sluha Tranio (Petr Panzenberger j.h.).Lucentio se zatím do její přízně snaží dostat coby Cambio, učitel poezie a dějin. Zamiluje se do ní na první pohled, a i Bianca si ho postupně nejvíce oblíbí. Jediným nápadníkem, který se chce ucházet o ruku Kateřiny a zároveň ji zkrotit, se brzy po svém příjezdu stává veronský šlechtic Petruchio (Jan Jankovský), jehož doprovází sluha Biondello (Anna Kratochvílová). Bere to jako výzvu a se svatbou příliš neotálí. K překvapení a rozhořčení všech přítomných dorazí dost nevkusně oblečený, ale nic si z jejich řečí nedělá. Kateřina se jeho dominanci podvolí a vezme si ho. Brzy na to odjíždějí do Petruchiova sídla, kde ji její manžel i se svým dalším sluhou Grumiem (Jiří Maryško j.h.) dělají ze života peklo. Přináší to však zdárný výsledek. Ona postupně krotne a stává se poslušnou ženou. Nic tedy nebrání ani svatbě Biancy, která si bere Lucentia. Ten si "pronajme" jako svého otce, pisánského šlechtice a místního učitele Vincentia (Dan Dittrich j.h.). Ožení se i Hortensio, který si bere místní vdovu (Anna Kratochvílová). Při společném setkání všechny překvapí proměna Kateřiny. Navíc všichni muži uzavřou sázku, čí žena je nejposlušnější. Každý pošle pro svou manželku, ale jediná, která přijde, je právě Kateřina. Ta navíc přivede i další dvě, a dokonce je poučí, jak by se měly ke svým mužům chovat. Petruchio tedy vyhrává sázku a potěší i Baptistu, který velmi ocení, že z jeho dcery udělal hodnou ženu.

Kdo by to byl řekl, jak bude prostředí cirkusu této shakespearově komedii slušet. Neuvěřitelný nápad a jedinečné provedení podtržené excelentními výkony patří k tomu nejlepšímu, co může ČS ze svého repertoáru nabídnout. Jsem strašně ráda, že se „činoheráci“ nedali a o svou existenci před lety (s velkou podporou svých fanoušků) zabojovali. I díky tomu jsem si konečně do třetice mohla toto představení (autorů – překlad: Břetislav Hodek, překlad předehry: Jiří Josek, režie: Filip Nuckolls, dramaturgie a koncept: Johana Součková, scéna a loutky: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jan C. Löbl, hudba: Ondřej Švandrlík, pohybová spolupráce: Tomáš Tomsa Legierski a další) zdárně užít naživo, a navíc ještě během letního festiválku „Divadlní zahrada“. Všichni herci do toho šli naplno a bavili mne od začátku do konce. Nezalekli se ani „cirkusové akrobacie“ a diváci tak mohli vidět třeba lidskou pyramidu, chůzi na chůdách, házení nožů na živý terč, neuvěřitelné prolézání tenisovou raketou Jirky Maryška, tančící vousaté ženy, drezuru s koněm či velmi vydařené klaunské pantomimické číslo v podání Matúše Bukovčana. Ukázkově pojatá komedie dell´arte a cirkus v jednom dodaly této notoricky známé hře zcela jiný rozměr. Vše z příběhu zaznělo a herci si své party dokonale užili. Klára Krejsová byla výtečná. Její uřvaná, hádavá i ostrá Kateřina, která ke konci ukázkově zkrotla neměla chybu. Rovněž Honzovi Jankovskému role krotitele a dominantního Petruchia velmi sedla. Nejvíc rolí a ve všech skvělý a zábavný byl Petr Panzenberger. Jen nepatrně mi to kazil zbytečně dlouhý výstup Jiřího Maryška s taháním „pána a paní“ z bažiny a převážně chladný výraz Biancy v podání Anny Fišerové, u které bych spíše očekávala výrazně vřelejší přístup, jak u Kateřiny. Jinak to byla ale čirá zábava a úžasné představení všech. Každý výstup do konceptu skvěle zapadal a všichni společně předvedli bezvadnou show. Takže to pro mne byla opravdu krásná tečka za touto sezónou a už se nemůžu dočkat na další.
Moje hodnocení: 91 %

vpředu Gremio, Bianca, Baptista, Kateřina a Hortensio (J.A.Haidler, A.Fišerová, J.Ťoupalík j.h., K.Krejsová j.h. a M.Bukovčan) a vzadu Petrucio, Lucentio a Tranio (J.Jankovský, J.Plouhar a P.Panzenberger j.h.)

vpředu Baptista, Bianca, Gremio, Kateřina a Hortensio (J.Ťoupalík j.h., A.Fišerová, J.A.Haidler, K.Krejsová j.h. a M.Bukovčan) a vzadu Vincentio, Biondello a Petruchio (D.Dittrich j.h., A.Kratochvílová a J.Jankovský)

Lucentio, Tranio, Hortensio, Grumio a Petruchio (J.Plouhar, P.Panzenberger j.h., M.Bukovčan, J.Maryško j.h. a J.Jankovský)

Petruchiovi sluhové - Grumio a Sly (J.Maryško j.h. a P.Panzenberger j.h.)

neděle 13. srpna 2017

"Rusalka" - Otáčivé hlediště

(Antonín Dvořák, Jaroslav Kvapil)

„Dvořákova nejkrásnější opera nezazní nikde lépe než před Otáčivým hledištěm.“ (premiéra 17. července 2014)

Konečně dovolená. Právě si hodlám užít týden volna na Lipně. Od pondělí se chystáme zjezdit okolí na kolech, ale hned na první (nedělní) večer 13. srpna 2017 se nám podařil i celkem husarský kousek. Pouze pár týdnů před posledním letošním uvedením Rusalky, která se v roce 2014 po devíti letech vrátila na točnu v Českém Krumlově, jsme na ni získali lístky. Obvykle totiž patří k velmi žádaným a vyprodaným představením. Přiznám se bez mučení, že opeře příliš neholduji, i když umím ocenit kvality pěvců, kteří ve svém oboru patří k nejlepším. Činoherní představení jsou zde bohužel obvykle beznadějně vyprodaná už mnoho měsíců předem. Rusalkou, kterou zde zrežíroval jeden z nejvýznamnějších českých operních tvůrců Jiří Heřman, a navíc pod taktovkou generálního hudebního ředitele opery JD Maria De Rose, jsme ale rozhodně pohrdnout nemohli. Už jenom pro ten zážitek v jedinečném prostředí zámeckých zahrad na Otáčivém hledišti s jednou z největších možných otevřených scén. Samozřejmě jsme se celý den při procházce nádherným Českým Krumlovem „modlili“, aby nám přálo počasí. I když bylo docela chladno a spousta mraků, déšť se naštěstí nekonal. Po hře „Kráska a zvíře“, kterou jsem viděla před více jak jedenácti lety, jsem si tak mohla plně užít již druhé přestavení na této úžasné scéně. A že bylo na co koukat :-).

Vychází měsíc nad jezerem a na nedalekém paloučku začínají dovádět lesní (mj. Věra Likérová) i vodní žínky (mj. Lucie Hájková a Alžběta Vomáčková). Zatímco laškují s Vodníkem (Martin Gurbal´), jeho dcera Rusalka (Maria Kobielska) se drží stranou. Je smutná, neboť se zamilovala do prince (Aleš Briscein), který sem k jezírku často chodí. Chce být s ním, a tak u ní převládne touha stát se člověkem a mít tedy lidskou duši. Její otec ji varuje, aby si se světem lidí raději moc nezahrávala, neboť dobře ví, jak u nich bývá láska nestálá. I přesto však Rusalka na svém rozhodnutí trvá. Nezbývá mu tedy, než ji poslat pro pomoc k ježibabě (Jolana Fogašová). Ta jí ráda její přání splní, ale požaduje za to vysokou cenu. Chce její hlas, a také aby se stala navěky bludičkou, pokud si princovu lásku neudrží. Němá Rusalka se tedy vrací k jezírku, kde ji během lovu princ objeví. Hned si ji odvede na svůj zámek a chystá se svatba. Během příprav na tuto velkou slávu, do které jsou zapojeni všichni včetně majordoma (Tomáš Kuthan), kuchtíka (Yukiko Kinjo) i hajného (Jiří Hájek), ale na zámek přijíždí cizí kněžna (Jolana Fogašová). Jejímu kouzlu a smyslnosti princ záhy podlehne. Vidí v ní žár, což se mu zdá mnohem přitažlivější než Rusalčina chladná krása. U té tak najednou místo radosti přichází trápení, které zpovzdálí sleduje Vodník, k němuž si nakonec běží pro radu. Snaží se ji povzbudit, aby o svou lásku bojovala, ale vše se zdá už ztraceno. Princ si vybral a Rusalku odmítá. Ta se tedy ztrápená vrací k jezeru a stává se bludičkou. Když zde smutní nad svým osudem, nabídne jí Ježibaba možné východisko. Pokud zabije toho, kdo jí ublížil, stane se opět vodní vílou. To však odmítá, neboť ho stále miluje. Ani princ se ale žádného štěstí nedočkal. Kněžna ho také odmítla a odjela se svým milencem (Viktor Svidró). Princ tedy opět navštíví jezírko a hledá zde svou ztracenou lásku. Ta se mu sice zjeví, ale zároveň ho varuje, že by ho jejich polibek mohl stát život. Jelikož bez ní stejně nechce žít, vrhne se jí do náruče. Bohužel tato oběť nic neznamená, neboť nebyla prolita princova krev, a Rusalka i nadále zůstává bludičkou. I přes promarněný život a nešťastný osud však nakonec princi odpouští.

Rozhodně si myslím, že příběh Rusalky se na českokrumlovskou otevřenou scénu otáčivého hlediště perfektně hodí a tvůrci (hudební nastudování: Mario De Rose, dirigenti: Martin Peschík, Mario De Rose, režie a scénografie: Jiří Heřman, realizace scény: Jan Lukášek, světelný design: Daniel Tesař, projekce: Bego M. Santiago – Lunchmeat – kreativní vizuální studio, kostýmy: Lenka Polášková, choreografie: Jan Kodet, sbormistr: Martin Veselý, asistenti režie: Jan Štěch a Světlana Mládková, hudební příprava: Lilia Červená, produkce: Světlana Mládková, představení řídí: Michaela Freudenschussová, text sleduje: Lucie Bicanová, a další) zde tento příhodný potenciál výtečně využili. Obzvláště se jim povedlo znázornění jezírka s obřími lekníny. Když už se hlediště otáčelo, tak ne jen tak nějak nazdařbůh, ale vždy jak bylo mezi obrazy nezbytně nutné. Často tyto obrazy propojil průjezd kočáru, což bylo příjemné zpestření, které se po jiném jevišti jen tak neprojede :-). Představil se zde rovněž sbor opery Jihočeského divadla i jeho balet. Nicméně choreografie mne zde příliš nezaujala a ke zpěvu bych měla také určitou výhradu. Ta se však netýká pěvců, kteří do toho dali, co mohli, ale bohužel špatného ozvučení. Jelikož zpívali bez mikroportů, jejich slova a zpěv se v otevřené scéně i přes nádhernou hudbu Orchestru opery JD dost ztrácely. Až na notoricky známé árie jim téměř nebylo rozumět. S operou mívám obecně problém rozeznat slova (když neznám texty), ale zde by lepší ozvučení mohlo pomoci. Nejlépe jsem pochytala zpěv vodníka Martina Gurbal´a, který nám typově připomínal Daniela Hůlku, a hajného Jiřího Hájka, který předvedl i pěkný herecký výkon, i když jen krátký. V této opeře účinkuje také v Národním divadle a spolu s ním i například protagonistka Rusalky Maria Kobielska, která skvěle odzpívala nádherné árie, a mne jen mrzelo, že jsem si je kvůli výše zmíněnému nemohla užít naplno. Mezi dalšími umělci zde i v ND bych zmínila představitele prince Aleše Brisceina a ježibaby Jolanu Fogašovou. I když oba disponují kvalitním hlasovým fondem, měla jsem u nich bohužel nejvýraznější problém porozumět, o čem vlastně zpívají. Rovněž i mezi žínkami se našli představitelky z ND – Lucie Hájková a Yukiko Kinjo, kterou jsme zde protentokrát měli v roli kuchtíka. Zpěvu bohužel otevřená scéna a chybějící mikroporty docela uškodily, ale zážitek to i tak byl velmi kouzelný a příjemný. Jsem moc ráda, že jsem se sem mohla opět podívat a vychutnat si zde tak další krásný vizuální a dokonce i hudební zážitek.
Moje hodnocení: 68 %

Otáčivé hlediště

jezírko

ježibaba s Rusalkou (J.Fogašová a M.Kobielska)

letohrádek Bellárie