"Detektor lži" - host Činoherního studia
(Vasilij Sigarev)
„Komedie o škodlivosti pravdy z pera známého současného ruského autora.“ (premiéra 7. června 2009)
Před "Kašpary" dne 6. listopadu 2016 jsem již jednou měla možnost shlédnout tuto hru (v nastudování Středočeského divadla Kladno, režie: Nikolaj Penev), jejíž hlavní téma se zdá dosti banální, ale na druhou stranu nabízí spoustu prostoru k rozehrání ústřední zápletky. Jde v ní o to, že manžel po alkoholovém opojení zapomněl, kam schoval poslední výplatu a jeho žena by to s pomocí hypnotizéra chtěla zjistit. Přestože je především laděná do komedie, dokáže navíc pravdivě nastavit zrcadlo dnešním vztahům a odhalit tak některé neduhy manželského soužití. Ačkoli ji autor napsal velmi mladý (v lednu 2017 oslaví své 40. narozeniny), stal se uznávaným dramatikem jak na domácích, tak i na západních scénách. Na svém kontě má již osmnáct her, přičemž největší úspěch sklidila hra "Plastelína", u nás nastudovaná Mariánem Anslerem se studenty DAMU pro Divadlo Disk. Divadlo v Celetné má pak třeba v repertoáru ještě jeho další hru "Černé mléko". Kritici jeho hry často řadí mezi tzv. ruská cool dramata (černuchy), neboť v nich popisuje syrovost i krutost života v provincii, který se zdá být dosti beznadějný. "Detektor lži" mezi tím tvoří světlejší výjimku.
V jednom bytě na ruském panelovém sídlišti se právě snaží Naděžda Petrovna (Eva Elsnerová) vypáčit ze svého muže Borise (Adrian Jastraban) informaci, kam schoval poslední výplatu. Ten byl totiž tak opilý, že si nemůže vzpomenout. Naďa tedy využije inzerát, který si před časem z novin schovala a objedná si na návštěvu hypnotizéra (Matouš Ruml). Boris to zpočátku rezolutně odmítá, nakonec se ale podvolí. Dostane se do transu a prozradí, kam je schoval. Když už si hypnotizér myslí, že svůj úkol splnil, vycítí Naděžda příležitost položit i několik dalších otázek. Každá však něco stojí, a tak nalezená sumička peněz postupně mizí. Za to však zjistí, že její muž není ten, za koho se vydává a na vojně místo u speciálních jednotek dělal u stavebního vojska, nebo že drahé šaty, kterými se před kamarádkami tolik pyšnila nemají ani zdaleka takovou hodnotu, jakou jí Boris prezentoval. Dokonce se "přizná" i k jediné nevěře s jeřábnicí od nich z firmy. Hypnotizér ucítí potřebu nutně muže probudit, ale zrovna do momentu, kdy se snažil zalehnutím zpacifikovat jeho ženu. Následně tedy nevyhnutně dochází ke konfrontaci manžela s nově nabitými zjištěními. Ten vše přizná, ale trvá na tom, že i ona musí podstoupit hypnózu. Nakonec se jim podaří prolomit její agresivní obranu, a tak i Boris dostane možnost zjistit, co před ním naopak skrývá jeho žena. Jeho prohřešky jsou ale proti těm jejím jenom slabým odvárkem. Zdrtí ho to a ze zoufalství se chce pokusit o vraždu a sebevraždu. Na poslední chvíli však rázně zakročí hypnotizér a zabrání tragédii tím, že uvede do transu oba. V mysli je přenese do doby, kdy se ještě milovali, a všechno ostatní, co mělo následovat, jim nechá z paměti vymazat.
Zřejmě se nevyhnu srovnání s předešlým nastudovaním, které jsem viděla a které se opravdu hodně vydařilo, ale jedna věc mne hned zpočátku této inscenace (autorů - režie: Jakub Špalek, překlad: Tereza Krčálová, hudba: Daniel Fikejz, scéna: Karel Špindler, kostýmy: Johana Krůfová, grafické návrhy: Studio Najbrt, a další) docela zklamala. Pokud název hry odkazuje na detektor lži, určitě bych očekávala, že se v ní také objeví. Kyvadélko mi za něj přišlo jako chabá náhražka a hra tak trochu ztrácela svůj význam. Nicméně kladně hodnotím odvedené výkony, a především ten představitelky Naděždy Evy Elsnerové. Takto bravurně se poprat s neuvěřitelnou slovní smrští, i když s drobným zaváháním, není zrovna snadný úkol. Ona však své postavě dokázala vtisknout typický charakter dominantní a "ukrafané" ženy, která má "co na mysli to na jazyku". Protikladem k ní pak byl spíše letargický a léty v manželství otupělý Boris alias Adrian Jastraban, který není ani zdaleka tak drsný, jak se snaží prezentovat. Předvedl kvalitní výkon, ale rozhodně více mne v této roli zaujal Zdeněk Velen (v nastudování Středočeského divadla Kladno), který se do ní hodil lépe i typově. Třetici pak doplňuje Matouš Ruml, který naopak typově odpovídal. Měl ústřední úlohu, od níž se odvíjela celá zápletka a také byl jakýmsi mantinelem mezi dalšími dvěma postavami. Ze všech tří v ní působil nejpřirozeněji. Celkově je to tedy docela úsměvná inscenace s kvalitními výkony, která ale nijak zvlášť nenadchne, ani nezarmoutí. Možná ale člověka donutí popřemýšlet, jestli by přeci jenom někdy nebylo lepší nechat nějaké to tajemství neodhalené.
Moje hodnocení: 65 %
„Komedie o škodlivosti pravdy z pera známého současného ruského autora.“ (premiéra 7. června 2009)
Před "Kašpary" dne 6. listopadu 2016 jsem již jednou měla možnost shlédnout tuto hru (v nastudování Středočeského divadla Kladno, režie: Nikolaj Penev), jejíž hlavní téma se zdá dosti banální, ale na druhou stranu nabízí spoustu prostoru k rozehrání ústřední zápletky. Jde v ní o to, že manžel po alkoholovém opojení zapomněl, kam schoval poslední výplatu a jeho žena by to s pomocí hypnotizéra chtěla zjistit. Přestože je především laděná do komedie, dokáže navíc pravdivě nastavit zrcadlo dnešním vztahům a odhalit tak některé neduhy manželského soužití. Ačkoli ji autor napsal velmi mladý (v lednu 2017 oslaví své 40. narozeniny), stal se uznávaným dramatikem jak na domácích, tak i na západních scénách. Na svém kontě má již osmnáct her, přičemž největší úspěch sklidila hra "Plastelína", u nás nastudovaná Mariánem Anslerem se studenty DAMU pro Divadlo Disk. Divadlo v Celetné má pak třeba v repertoáru ještě jeho další hru "Černé mléko". Kritici jeho hry často řadí mezi tzv. ruská cool dramata (černuchy), neboť v nich popisuje syrovost i krutost života v provincii, který se zdá být dosti beznadějný. "Detektor lži" mezi tím tvoří světlejší výjimku.
V jednom bytě na ruském panelovém sídlišti se právě snaží Naděžda Petrovna (Eva Elsnerová) vypáčit ze svého muže Borise (Adrian Jastraban) informaci, kam schoval poslední výplatu. Ten byl totiž tak opilý, že si nemůže vzpomenout. Naďa tedy využije inzerát, který si před časem z novin schovala a objedná si na návštěvu hypnotizéra (Matouš Ruml). Boris to zpočátku rezolutně odmítá, nakonec se ale podvolí. Dostane se do transu a prozradí, kam je schoval. Když už si hypnotizér myslí, že svůj úkol splnil, vycítí Naděžda příležitost položit i několik dalších otázek. Každá však něco stojí, a tak nalezená sumička peněz postupně mizí. Za to však zjistí, že její muž není ten, za koho se vydává a na vojně místo u speciálních jednotek dělal u stavebního vojska, nebo že drahé šaty, kterými se před kamarádkami tolik pyšnila nemají ani zdaleka takovou hodnotu, jakou jí Boris prezentoval. Dokonce se "přizná" i k jediné nevěře s jeřábnicí od nich z firmy. Hypnotizér ucítí potřebu nutně muže probudit, ale zrovna do momentu, kdy se snažil zalehnutím zpacifikovat jeho ženu. Následně tedy nevyhnutně dochází ke konfrontaci manžela s nově nabitými zjištěními. Ten vše přizná, ale trvá na tom, že i ona musí podstoupit hypnózu. Nakonec se jim podaří prolomit její agresivní obranu, a tak i Boris dostane možnost zjistit, co před ním naopak skrývá jeho žena. Jeho prohřešky jsou ale proti těm jejím jenom slabým odvárkem. Zdrtí ho to a ze zoufalství se chce pokusit o vraždu a sebevraždu. Na poslední chvíli však rázně zakročí hypnotizér a zabrání tragédii tím, že uvede do transu oba. V mysli je přenese do doby, kdy se ještě milovali, a všechno ostatní, co mělo následovat, jim nechá z paměti vymazat.
Zřejmě se nevyhnu srovnání s předešlým nastudovaním, které jsem viděla a které se opravdu hodně vydařilo, ale jedna věc mne hned zpočátku této inscenace (autorů - režie: Jakub Špalek, překlad: Tereza Krčálová, hudba: Daniel Fikejz, scéna: Karel Špindler, kostýmy: Johana Krůfová, grafické návrhy: Studio Najbrt, a další) docela zklamala. Pokud název hry odkazuje na detektor lži, určitě bych očekávala, že se v ní také objeví. Kyvadélko mi za něj přišlo jako chabá náhražka a hra tak trochu ztrácela svůj význam. Nicméně kladně hodnotím odvedené výkony, a především ten představitelky Naděždy Evy Elsnerové. Takto bravurně se poprat s neuvěřitelnou slovní smrští, i když s drobným zaváháním, není zrovna snadný úkol. Ona však své postavě dokázala vtisknout typický charakter dominantní a "ukrafané" ženy, která má "co na mysli to na jazyku". Protikladem k ní pak byl spíše letargický a léty v manželství otupělý Boris alias Adrian Jastraban, který není ani zdaleka tak drsný, jak se snaží prezentovat. Předvedl kvalitní výkon, ale rozhodně více mne v této roli zaujal Zdeněk Velen (v nastudování Středočeského divadla Kladno), který se do ní hodil lépe i typově. Třetici pak doplňuje Matouš Ruml, který naopak typově odpovídal. Měl ústřední úlohu, od níž se odvíjela celá zápletka a také byl jakýmsi mantinelem mezi dalšími dvěma postavami. Ze všech tří v ní působil nejpřirozeněji. Celkově je to tedy docela úsměvná inscenace s kvalitními výkony, která ale nijak zvlášť nenadchne, ani nezarmoutí. Možná ale člověka donutí popřemýšlet, jestli by přeci jenom někdy nebylo lepší nechat nějaké to tajemství neodhalené.
Moje hodnocení: 65 %
 |
| Naděžda a hypnotizér (E.Elsnerová a M.Ruml) |
 |
| Naděžda, hypnotizér a Boris (E.Elsnerová, M.Ruml a A.Jastraban) |
 |
| Boris, hypnotizér a Naděžda (A.Jastraban, M.Ruml a E.Elsnerová) |
posted by lucifer at 1:38
0 Comments:
Okomentovat
<< Home