sobota 26. srpna 2017

"Zkrocení zlé ženy" - Divadelní zahrada (ČS)

(William Shakespeare)

"Nejslavnější Shakespearova komedie, jejíž nesmrtelnost tkví v tématu souboje mezi pohlavími, vztahem mezi muži a ženami." (premiéra 11. října 2013)

Před tři a půl rokem jsem se chystala na „Zkrocenku“ v ČS, na kterou jsem po dlouhé době pořídila lístky, které byly často velmi rychle vyprodané. Bohužel ale došlo ke zrušení představení a málem i ke zrušení celého našeho Činoherního studia. Dostala jsem se tedy jenom na projekci v baru ČS, kde se s námi několika posledními představeními soubor loučil. Naštěstí se ale vše v dobré obrátilo a po bolavé sezóně 2013/2014 divadlo stále ŽIJE. I přesto jsem se na tuto hru dostala až letos, ke konci prázdnin a po dovolené dne 21. srpna 2017 v rámci nedávno zrozeného festivalu Divadelní zahrada. Otevřená scéna v zahradě Českého rozhlasu se již osvědčila a skvěle se hodí jako kulisa pro naše „malé ústecké Shakespearovské slavnosti“. Moc doufám, že tato tradice bude i nadále pokračovat. A také že už nikdy nedojde k rušení ČS.

V Padově žije bohatý kupec Baptista (Jan Ťoupalík j.h.), který má dvě krásné dcery. Zatímco Bianca (Anna Fišerová) je hodná, cudná a přívětivá, její sestra Kateřina (Klára Krejsová j.h.) působí jako věčně hádavá a tvrdohlavá ženská, protivná a zlá, se kterou se nedá vydržet. Otec by je rád provdal obě, ale vzhledem k tomu, že by Kateřinu nikdo nechtěl, rozhodne se nejdříve provdat ji a pak teprve Biancu, která o ženichy nemá nouzi. Patří mezi ně starší soused Gremio (Jaroslav Achab Haidler), další neodbytný nápadník Hortensio (Matúš Bukovčan) a Lucentio (Jan Plouhar), za kterého se má vydávat jeho sluha Tranio (Petr Panzenberger j.h.).Lucentio se zatím do její přízně snaží dostat coby Cambio, učitel poezie a dějin. Zamiluje se do ní na první pohled, a i Bianca si ho postupně nejvíce oblíbí. Jediným nápadníkem, který se chce ucházet o ruku Kateřiny a zároveň ji zkrotit, se brzy po svém příjezdu stává veronský šlechtic Petruchio (Jan Jankovský), jehož doprovází sluha Biondello (Anna Kratochvílová). Bere to jako výzvu a se svatbou příliš neotálí. K překvapení a rozhořčení všech přítomných dorazí dost nevkusně oblečený, ale nic si z jejich řečí nedělá. Kateřina se jeho dominanci podvolí a vezme si ho. Brzy na to odjíždějí do Petruchiova sídla, kde ji její manžel i se svým dalším sluhou Grumiem (Jiří Maryško j.h.) dělají ze života peklo. Přináší to však zdárný výsledek. Ona postupně krotne a stává se poslušnou ženou. Nic tedy nebrání ani svatbě Biancy, která si bere Lucentia. Ten si "pronajme" jako svého otce, pisánského šlechtice a místního učitele Vincentia (Dan Dittrich j.h.). Ožení se i Hortensio, který si bere místní vdovu (Anna Kratochvílová). Při společném setkání všechny překvapí proměna Kateřiny. Navíc všichni muži uzavřou sázku, čí žena je nejposlušnější. Každý pošle pro svou manželku, ale jediná, která přijde, je právě Kateřina. Ta navíc přivede i další dvě, a dokonce je poučí, jak by se měly ke svým mužům chovat. Petruchio tedy vyhrává sázku a potěší i Baptistu, který velmi ocení, že z jeho dcery udělal hodnou ženu.

Kdo by to byl řekl, jak bude prostředí cirkusu této shakespearově komedii slušet. Neuvěřitelný nápad a jedinečné provedení podtržené excelentními výkony patří k tomu nejlepšímu, co může ČS ze svého repertoáru nabídnout. Jsem strašně ráda, že se „činoheráci“ nedali a o svou existenci před lety (s velkou podporou svých fanoušků) zabojovali. I díky tomu jsem si konečně do třetice mohla toto představení (autorů – překlad: Břetislav Hodek, překlad předehry: Jiří Josek, režie: Filip Nuckolls, dramaturgie a koncept: Johana Součková, scéna a loutky: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jan C. Löbl, hudba: Ondřej Švandrlík, pohybová spolupráce: Tomáš Tomsa Legierski a další) zdárně užít naživo, a navíc ještě během letního festiválku „Divadlní zahrada“. Všichni herci do toho šli naplno a bavili mne od začátku do konce. Nezalekli se ani „cirkusové akrobacie“ a diváci tak mohli vidět třeba lidskou pyramidu, chůzi na chůdách, házení nožů na živý terč, neuvěřitelné prolézání tenisovou raketou Jirky Maryška, tančící vousaté ženy, drezuru s koněm či velmi vydařené klaunské pantomimické číslo v podání Matúše Bukovčana. Ukázkově pojatá komedie dell´arte a cirkus v jednom dodaly této notoricky známé hře zcela jiný rozměr. Vše z příběhu zaznělo a herci si své party dokonale užili. Klára Krejsová byla výtečná. Její uřvaná, hádavá i ostrá Kateřina, která ke konci ukázkově zkrotla neměla chybu. Rovněž Honzovi Jankovskému role krotitele a dominantního Petruchia velmi sedla. Nejvíc rolí a ve všech skvělý a zábavný byl Petr Panzenberger. Jen nepatrně mi to kazil zbytečně dlouhý výstup Jiřího Maryška s taháním „pána a paní“ z bažiny a převážně chladný výraz Biancy v podání Anny Fišerové, u které bych spíše očekávala výrazně vřelejší přístup, jak u Kateřiny. Jinak to byla ale čirá zábava a úžasné představení všech. Každý výstup do konceptu skvěle zapadal a všichni společně předvedli bezvadnou show. Takže to pro mne byla opravdu krásná tečka za touto sezónou a už se nemůžu dočkat na další.
Moje hodnocení: 91 %

vpředu Gremio, Bianca, Baptista, Kateřina a Hortensio (J.A.Haidler, A.Fišerová, J.Ťoupalík j.h., K.Krejsová j.h. a M.Bukovčan) a vzadu Petrucio, Lucentio a Tranio (J.Jankovský, J.Plouhar a P.Panzenberger j.h.)

vpředu Baptista, Bianca, Gremio, Kateřina a Hortensio (J.Ťoupalík j.h., A.Fišerová, J.A.Haidler, K.Krejsová j.h. a M.Bukovčan) a vzadu Vincentio, Biondello a Petruchio (D.Dittrich j.h., A.Kratochvílová a J.Jankovský)

Lucentio, Tranio, Hortensio, Grumio a Petruchio (J.Plouhar, P.Panzenberger j.h., M.Bukovčan, J.Maryško j.h. a J.Jankovský)

Petruchiovi sluhové - Grumio a Sly (J.Maryško j.h. a P.Panzenberger j.h.)

neděle 13. srpna 2017

"Rusalka" - Otáčivé hlediště

(Antonín Dvořák, Jaroslav Kvapil)

„Dvořákova nejkrásnější opera nezazní nikde lépe než před Otáčivým hledištěm.“ (premiéra 17. července 2014)

Konečně dovolená. Právě si hodlám užít týden volna na Lipně. Od pondělí se chystáme zjezdit okolí na kolech, ale hned na první (nedělní) večer 13. srpna 2017 se nám podařil i celkem husarský kousek. Pouze pár týdnů před posledním letošním uvedením Rusalky, která se v roce 2014 po devíti letech vrátila na točnu v Českém Krumlově, jsme na ni získali lístky. Obvykle totiž patří k velmi žádaným a vyprodaným představením. Přiznám se bez mučení, že opeře příliš neholduji, i když umím ocenit kvality pěvců, kteří ve svém oboru patří k nejlepším. Činoherní představení jsou zde bohužel obvykle beznadějně vyprodaná už mnoho měsíců předem. Rusalkou, kterou zde zrežíroval jeden z nejvýznamnějších českých operních tvůrců Jiří Heřman, a navíc pod taktovkou generálního hudebního ředitele opery JD Maria De Rose, jsme ale rozhodně pohrdnout nemohli. Už jenom pro ten zážitek v jedinečném prostředí zámeckých zahrad na Otáčivém hledišti s jednou z největších možných otevřených scén. Samozřejmě jsme se celý den při procházce nádherným Českým Krumlovem „modlili“, aby nám přálo počasí. I když bylo docela chladno a spousta mraků, déšť se naštěstí nekonal. Po hře „Kráska a zvíře“, kterou jsem viděla před více jak jedenácti lety, jsem si tak mohla plně užít již druhé přestavení na této úžasné scéně. A že bylo na co koukat :-).

Vychází měsíc nad jezerem a na nedalekém paloučku začínají dovádět lesní (mj. Věra Likérová) i vodní žínky (mj. Lucie Hájková a Alžběta Vomáčková). Zatímco laškují s Vodníkem (Martin Gurbal´), jeho dcera Rusalka (Maria Kobielska) se drží stranou. Je smutná, neboť se zamilovala do prince (Aleš Briscein), který sem k jezírku často chodí. Chce být s ním, a tak u ní převládne touha stát se člověkem a mít tedy lidskou duši. Její otec ji varuje, aby si se světem lidí raději moc nezahrávala, neboť dobře ví, jak u nich bývá láska nestálá. I přesto však Rusalka na svém rozhodnutí trvá. Nezbývá mu tedy, než ji poslat pro pomoc k ježibabě (Jolana Fogašová). Ta jí ráda její přání splní, ale požaduje za to vysokou cenu. Chce její hlas, a také aby se stala navěky bludičkou, pokud si princovu lásku neudrží. Němá Rusalka se tedy vrací k jezírku, kde ji během lovu princ objeví. Hned si ji odvede na svůj zámek a chystá se svatba. Během příprav na tuto velkou slávu, do které jsou zapojeni všichni včetně majordoma (Tomáš Kuthan), kuchtíka (Yukiko Kinjo) i hajného (Jiří Hájek), ale na zámek přijíždí cizí kněžna (Jolana Fogašová). Jejímu kouzlu a smyslnosti princ záhy podlehne. Vidí v ní žár, což se mu zdá mnohem přitažlivější než Rusalčina chladná krása. U té tak najednou místo radosti přichází trápení, které zpovzdálí sleduje Vodník, k němuž si nakonec běží pro radu. Snaží se ji povzbudit, aby o svou lásku bojovala, ale vše se zdá už ztraceno. Princ si vybral a Rusalku odmítá. Ta se tedy ztrápená vrací k jezeru a stává se bludičkou. Když zde smutní nad svým osudem, nabídne jí Ježibaba možné východisko. Pokud zabije toho, kdo jí ublížil, stane se opět vodní vílou. To však odmítá, neboť ho stále miluje. Ani princ se ale žádného štěstí nedočkal. Kněžna ho také odmítla a odjela se svým milencem (Viktor Svidró). Princ tedy opět navštíví jezírko a hledá zde svou ztracenou lásku. Ta se mu sice zjeví, ale zároveň ho varuje, že by ho jejich polibek mohl stát život. Jelikož bez ní stejně nechce žít, vrhne se jí do náruče. Bohužel tato oběť nic neznamená, neboť nebyla prolita princova krev, a Rusalka i nadále zůstává bludičkou. I přes promarněný život a nešťastný osud však nakonec princi odpouští.

Rozhodně si myslím, že příběh Rusalky se na českokrumlovskou otevřenou scénu otáčivého hlediště perfektně hodí a tvůrci (hudební nastudování: Mario De Rose, dirigenti: Martin Peschík, Mario De Rose, režie a scénografie: Jiří Heřman, realizace scény: Jan Lukášek, světelný design: Daniel Tesař, projekce: Bego M. Santiago – Lunchmeat – kreativní vizuální studio, kostýmy: Lenka Polášková, choreografie: Jan Kodet, sbormistr: Martin Veselý, asistenti režie: Jan Štěch a Světlana Mládková, hudební příprava: Lilia Červená, produkce: Světlana Mládková, představení řídí: Michaela Freudenschussová, text sleduje: Lucie Bicanová, a další) zde tento příhodný potenciál výtečně využili. Obzvláště se jim povedlo znázornění jezírka s obřími lekníny. Když už se hlediště otáčelo, tak ne jen tak nějak nazdařbůh, ale vždy jak bylo mezi obrazy nezbytně nutné. Často tyto obrazy propojil průjezd kočáru, což bylo příjemné zpestření, které se po jiném jevišti jen tak neprojede :-). Představil se zde rovněž sbor opery Jihočeského divadla i jeho balet. Nicméně choreografie mne zde příliš nezaujala a ke zpěvu bych měla také určitou výhradu. Ta se však netýká pěvců, kteří do toho dali, co mohli, ale bohužel špatného ozvučení. Jelikož zpívali bez mikroportů, jejich slova a zpěv se v otevřené scéně i přes nádhernou hudbu Orchestru opery JD dost ztrácely. Až na notoricky známé árie jim téměř nebylo rozumět. S operou mívám obecně problém rozeznat slova (když neznám texty), ale zde by lepší ozvučení mohlo pomoci. Nejlépe jsem pochytala zpěv vodníka Martina Gurbal´a, který nám typově připomínal Daniela Hůlku, a hajného Jiřího Hájka, který předvedl i pěkný herecký výkon, i když jen krátký. V této opeře účinkuje také v Národním divadle a spolu s ním i například protagonistka Rusalky Maria Kobielska, která skvěle odzpívala nádherné árie, a mne jen mrzelo, že jsem si je kvůli výše zmíněnému nemohla užít naplno. Mezi dalšími umělci zde i v ND bych zmínila představitele prince Aleše Brisceina a ježibaby Jolanu Fogašovou. I když oba disponují kvalitním hlasovým fondem, měla jsem u nich bohužel nejvýraznější problém porozumět, o čem vlastně zpívají. Rovněž i mezi žínkami se našli představitelky z ND – Lucie Hájková a Yukiko Kinjo, kterou jsme zde protentokrát měli v roli kuchtíka. Zpěvu bohužel otevřená scéna a chybějící mikroporty docela uškodily, ale zážitek to i tak byl velmi kouzelný a příjemný. Jsem moc ráda, že jsem se sem mohla opět podívat a vychutnat si zde tak další krásný vizuální a dokonce i hudební zážitek.
Moje hodnocení: 68 %

Otáčivé hlediště

jezírko

ježibaba s Rusalkou (J.Fogašová a M.Kobielska)

letohrádek Bellárie

sobota 8. července 2017

"Jindřich VI. - 3. díl" - Likérka (ČS)

(William Shakespeare)

„Poslední díl málo uváděné shakespearovské trilogie. Kdo se nakonec chopí trůnu? Koho čeká smrt a kdo přežije? Závěrečný Balet smrti začíná…“ (premiéra 30. června 2017)

Na rozdíl od Divadla v Dlouhé, kde dokáží vměstnat celého Shakespeara do jednoho „Souborného díla W.Shakespeara ve 120 minutách“, v Činoherním studiu ho berou opravdu poctivě rok za rokem hru po hře, a tak až letos po třech letech uzavřeli celou trilogii „Jindřicha VI.“ třetím dílem. Stejně jako tomu bylo s prvním dílem uvedeným v bývalém areálu Kladivadla, a druhým v Červeném kostele, zvolili i pro tento velmi originální prostředí bývalé likérky v Krásném Březně. Pouze premiéra a další dvě představení, se odehrávala zde a já byla velmi ráda, že mi vyšlo to sobotní 1. června 2017. Po úvodní části, kde šlo převážně o ztrátu francouzského území, následovala druhá, v níž se přiostřily vztahy mezi rody Yorků a Lancasterů a bylo třeba uklidňovat vnitřní nepokoje, se vše uzavřelo tímto nejkrvavějším dílem, kdy už se v boji o korunu jde vyloženě přes mrtvoly. Kdo tedy nakonec dosáhne svého a odstraní z cesty všechnu svou konkurenci? Byla to jiná doba, ale touha po moci i do dnešních dnů zůstala stejná, jenom se volí jiné prostředky. Bohužel hrozba mnohem ničivějších zbraní, než byly meče, visí ve vzduchu a nezbývá než doufat, že ti, kteří je drží v rukách, mají alespoň špetku rozumu na to, aby je kvůli hloupému dokazování své moci nikdy nepoužili. Stačilo by si jen uvědomit, že moc neznamená naprosto nic v porovnání s tím, jak úžasným a fenomenálním úkazem je naše nádherná a jedinečná planeta v dosud probádaném a jinak nekonečném vesmíru. Kéž by všichni mysleli, netoužili ničit a vážili si tohoto privilegia zde žít!

Jindřich (Lukáš Černoch) s královnou (Anna Fišerová) jsou po útěku z bojiště pronásledováni Yorky. Svou armádu spolu s vévodou z Yorku (Jan Jankovský) přivede i hrabě z Warvicku (Jan Plouhar). Pod hrozbou násilí král nakonec souhlasí, že sice může zůstat králem až do své smrti, ale svou korunu pak místo svého syna předá rodu Yorků. S tímto rozhodnutím ale rozhodně nesouhlasí jeho žena Markéta. Nechce se smířit s vyděděním jejich syna, a tak ho spolu s Cliffordem (Adam Ernest), znechuceně opouštějí a přísahají Yorkům pomstu. V následující bitvě je porazí a Clifford navíc zabije Yorkova dvanáctiletého syna Rutlanda (Tobiáš Rímský) jako odplatu za svého otce. Poté ještě zajmou a mučí samotného Yorka, kterého nakonec Clifford ubodá k smrti. To velmi zasáhne a rozčílí jeho syny Eduarda (Jan Řezníček j.h.) a Richarda (Václav Hanzl), kteří se navíc od Warwicka dozví, že i jeho vojsko bylo v druhé bitvě u St. Albans poraženo a král se vrátil do Londýna. Navíc pod Markétiným tlakem zrušil dohodu s Yorkem. V další bitvě už ale vítězí Yorkové a tentokrát je mučen a zabit Clifford. Eduard se stává králem a Richard vévodou z Gloucesteru. Nicméně již teď spřádá plány na získání bratrova trůnu. Warwick zatím odjíždí do Francie, aby zde pro Eduarda požádal o ruku švagrové Ludvíka XI. (Ctirad Götz j.h.) lady Bony (Anna Kratochvílová j.h.). Chce tím zajistit mír mezi oběma národy. O královu pomoc a podporu zde však žádá i Markéta. Warwick ji ale svou žádostí trumfne. Ještě však netuší, že mezitím se Eduard setkal s vdovou Greyovou (Anna Kratochvílová j.h.), která žádala o pozemky svého zesnulého manžela. Krále však unese svou krásou a on se s ní, i navzdory radám svého bratra, ožení. Když se o této novině od posla dozví Warwick je velmi rozhořčen a cítí se jako hlupák, že se tak moc snažil nevděčným Yorkům sloužit. Změní tedy strany a přísahá věrnost Lancesterům, což stvrdí příslibem, že dá ruku své dcery Anny princi Eduardovi. Provede invazi do Anglie a na trůn vrací krále Jindřicha. Nakonec je i on zabit. A Eduard jde dál, když se neštítí zabít krále Jindřicha, ani jeho malého syna, neboť si „troufal tím, že měl být nástupcem trůnu“. Když z cesty odstraní i Markétu, má jeho touha po moci v cestě už jenom jednu překážku…

Vždycky jsem obdivovala kumšt, chuť i nápady, které do svých inscenací vkládají v ústeckém ČS. Díky nim mne občas zlákají i hry, jejichž žánr mi není úplně moc blízký, ale svým provedením ve mně dokáží vyvolat spoustu emocí i pocitů, a kolikrát obdivuji i odvahu a intenzitu sdělení, se kterými se do svých kusů pouští. To platí třeba i o Jindřichovi VI., a to i když je od Shakespeara. Dosud jsem na divadle nebyla na žádné trilogii (nejsem zrovna seriálový typ) a žánr „hry o trůn“, kde se skoro víc vraždí, než mluví, také zrovna není úplně šálek mé kávy. Nicméně když už se Filip Nuckolls a Vladimír Čepek „upsali“ k závazku uvedení kompletního Shakespearova díla (a nejenom ve 120 minutách), a nabídli tak i téměř neuváděnou hru dokonce ve všech třech dílech, jak ji W.S. napsal, zvědavost mi nedala. Jestli tento ambiciózní tým vydrží i dál, a já budu mít možnost, ráda se pak pochlubím, že jsem díky nim poznala kompletní Shakespearovo dílo a opravdu před nimi smeknu. Tohle ale byla opravdu jatka. Skoro mě až uhranulo neuvěřitelné nasazení všech herců, kteří dokázali naprosto zřetelně vystihnout povahy svých postav. Jen ten Jindřich mi v tom všem přišel nějaký nevýrazný, jen jako figurka kdesi na pozadí. Ačkoliv se podle něj celá trilogie jmenuje, on v ní zrovna moc velkou roli nesehrál, i přestože šlo především o jeho korunu. Jinak prostor bývalé likérky využili naprosto maximálně, kde navíc hlediště jako by splynulo s jevištěm. Skvěle pracovali s videoprojekcí na stěně i s hudbou, a i přes neustálé napětí a vraždy dokázali trochu odlehčovat – např.: francouzským přízvukem, dronem místo posla, papírovým pytlem pro „ošklivku“ Bonu nebo závěrečným koňským defilé, které bylo krásným i když trochu nebezpečným překvapením (a dokonce i s nadílkou:)). I když mne žánr, ani obsah příliš nezaujal, to jak se s tím poprali naši činoheráci (někteří bývalí a hostující), hodnotím rozhodně za jedna. Příští rok by to chtělo už nějakou komedii :).
Moje hodnocení: 74 % 
Warwick, Jindřich VI. a York (J.Plouhar, L.Černoch a J.Jankovský)
 
Clifford a York (A.Ernest a J.Jankovský)
 
Edward a lady Greyová (J.Řezníček j.h. a Anna Kratochvílová j.h.)

Markéta a Richard (A.Fišerová a V.Hanzl)


úterý 13. června 2017

"Souborné dílo W.Shakespeara ve 120 minutách" - host Krušnohorského divadla

(Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer)

„Komediálně laděná divadelní pocta velkému dramatikovi. Tři herci sehrají v jednom večeru celé dílo velkého barda. Autorovu genialitu ilustrují pomocí současných kulturních fenoménů.“ (premiéra 29. listopadu 2008)

Moderní uspěchaná doba si žádá své, a tak proč se zdržovat i třeba čtením knih či divadlem. Proč bychom si nemohli zajít na Williama Shakespeara v kostce, abychom tak během jedné návštěvy a pouze ve dvou hodinách poznali jeho kompletní dílo čítající 37 her a 154 sonetů? Zní to jako pořádná výzva, které se chopili představitelé všech tří rolí a zároveň tedy autoři scénáře Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer při její premiéře 9. června 1987 v Kalifornii. Její evropská premiéra proběhla v březnu 1992 v londýnském West Endu, kde se jejich 97minutové představení uvádí pod názvem „Reduced Shakespeare Company“ („Společnost zkráceného Shakespeara“). U nás se do tohoto husarského kousku v české premiéře pustilo Divadlo v Dlouhé v režii Jana Borny a na svém kontě mají za téměř 9 let již více než 250 repríz. Do teplického divadla nám přivezli naservírovat tento divadelní fastfood 11. června 2017 a já to rozhodně musela vidět. William Shakespeare je fenomenální autor, který se stal díky svému odkazu navždy nesmrtelným. Jeho hry se dočkaly po celém světě celé řady nastudování a nebude tomu jinak ani v budoucnu. Málokdo ale četl nebo jakkoliv shlédl vše, co kdy napsal. Proto se i touto zábavnou cestou zkratky může W.S. dostat do povědomí více diváků všech věkových kategorií. Jistou nadstavbou k tomu může být i jakýsi náhled na hraní této hry, kde je leccos vysvětleno či odhaleno, a v interakci se do hry nejednou zapojí i publikum. Čas tlačí, tak se připoutejte, jedeme z kopce.

Na scénu vstupuje pan Jan (Jan Vondráček) coby zástupce fiktivní firmy WS následovaný svým kolegou panem Miroslavem (Miroslav Táborský). Už od začátku jsou v časovém presu, a tak hned začínají s představením báječného produktu, který všem ušetří čas i peníze, neboť se nám právě chystají ve dvou hodinách představit souborné dílo největšího dramatika Williama Shakespeara. Když se k nim z publika přidá i poslední kolega pan Martin (Martin Matejka), mohou začít, a to hned ve velkém stylu s tragédií „Romeo a Julie“. Během několika málo minut sledujeme, jak se oba mladí setkávají, zamilují, jak jejich lásce mezi znepřátelenými rody není přáno, přesto se tajně vezmou, aby se následně museli odloučit, a nakonec po nevydařeném plánu společně zvolit raději smrt. Pro „Tita Andronica“ zvolili model televizní kuchařské show „Mstivci v akci“, kde se nebojí říznout do živého. Stříká krev, praskají kosti, a nakonec se divákům servírují pěkně propečené prstíky. A jedeme dál…Co takhle rap? Ze všech se stávají rappeři a v tomto rytmu se začíná odvíjet i příběh „Othello“, černá duše, černé tělo. Modelem oblíbeného pořadu pro děti Teletubbies se pak inspirovali pro ztvárnění tragédie „Troilus a Kressida“. Nesměl chybět ani ten, jehož jméno se nesmí vyslovit, pokud se zrovna nebude hrát. Po několika typických rituálech na zahnání možné tragédie na něj ale přeci jenom došlo, a tak „Macbetha“ předvedli dokonce i ve skotském dialektu. Právě když přichází na řadu žánr komedií, dochází k osobní zpovědi, jak náročné je bavit diváka, jak musí herci dřít a předstírat, že si to náramně užívají, a přitom mají doma svých problémů až dost. Jelikož prý Shakespeare kradl, kde mohl, a zjistil, co skvěle funguje, točil to stále dokola. Proto se tak všech šestnáct komedií vešlo do jednoho koncentrátu scénického čtení. Ještě větší zkrácení pak čeká i antická dramata, kde v prostředí vysokého schodiště a mohutných sloupů samozřejmě nechybí Caesar ani Kleopatra. A jak nejlépe ztvárnit mocenské boje o moc? Mezi králi Jindřichy, Richardy a Janem se právě schyluje ke komentovanému hokejovému utkání, kde je místo kotouče do hry vhozena královská koruna. Limit dvou hodin téměř vypršel a pánové začínají slavit. Jenže by málem zapomněli na nezapomenutelného kralevice dánského „Hamleta“. V pár minutách se jim to však podaří napravit, a tak ještě přidají bonus. Zvládnou ho ještě rychleji, a dokonce i pozpátku. V rámci oslavy svého úspěchu navíc přidají i píseň hrobníků. Pak už je jejich mise opravdu splněna a jejich raketa může letět dál.

Jestli už se někdy měl někdo pustit do této výzvy, tak divadlo V Dlouhé určitě patří mezi ty nejžhavější kandidáty. Už když jsem se před lety dočetla, že se tato inscenace (autorů – překlad: Jiří Josek, režie: Jan Borna, textový upgrade: Martin Matejka, Miroslav Táborský a Jan Vondráček, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Petra Goldflamová-Štětinová, hudba: Jan Vondráček, asistent režie a dramaturgická spolupráce: Barbora Futerová, a další) chystá, věděla jsem, že jakmile bude nějaká příležitost, chci to vidět. Samozřejmě jsem neočekávala, že to bude Shakespeare v plné parádě, ale opravdu jen takový fastfood. Jen mě prostě zajímalo, jak to celé uchopí. Jako nápad přiblížit ve dvou hodinách kompletní dílo tohoto (alespoň pro mě) největšího dramatika vícero lidem, a rovněž také zábavnou formou i mladšímu publiku, považuji za dobrý tah. Ovšem nasazení, které do něj všichni tři vložili, bylo ještě mnohem intenzivnější. Obzvláště pak Jan Vondráček, a jeho někdy až neuvěřitelný kulomet slov, dominoval. Vše jako by měl pod svou taktovkou. V úvodu nám představil onen nevšední produkt firmy WS, prováděl nás jednotlivými tituly, kde objasnil vše podstatné a zásadní. Když bylo třeba zvolnit, ubral plyn, aby nám například objasnil nelehký úděl herce, který i přes svoje problémy musí bavit, nebo aby si mohli dát svačinku během hokejového utkání o královskou korunu. Má dar diváka vtáhnout a držet ve střehu. Řekla bych, že je to pro širší veřejnost herec nedoceněných kvalit, nicméně alespoň na své domovské scéně má obrovský prostor excelovat. Za jeho kolegu a „ještě renomovanějšího shakespearologa“, který ho skvěle doplňoval, zde vystupuje Miroslav Táborský. I jeho výkon od počátečního vypravěče postupně gradoval, a ten jeho široký úsměv… Trojici pak doplnil Martin Matejka, na kterého kromě výtečného rapujícího Othella zbyly spíše ženské role – od Julie, přes Lavinii z Tita Andronica či Kressidu, až po Kleopatru. Všichni tři pánové mě spolu zaujali už i v „Lidské tragikomedii“. Tam se svými rolemi doslova stárli, zde jich museli zvládnout hned několik. Asi jako většinu diváků i mne zaujal nejvíce Othello, jehož rapový song mi ještě dlouho poté zněl v hlavě. Oceňuji i nápad s punčochou, velmi efektní :). I Romeo a Julie, Titus Andronicus nebo třeba Macbeth ve skotském dialektu, patřili k těm vydařenějším částem. Krom toho skvěle pracovali s relativně jednoduše navrženou scénou. V kufrech rozestavených po jevišti se ukrývaly rekvizity k jednotlivým hrám a oni tak i s pomocí hudební znělky mohli rychle měnit postavy i žánry. Oproti tomu mě ale zklamalo představení jeho komedií. Dostaly hodně krátký prostor a představovaly pouze jakýsi mišmaš čtení, kde se asi každý příliš neorientoval. Zde byla nezbytná určitá znalost jeho díla. Obdobně tomu bylo i s antickými dramaty. Celkem vtipně pak uvedly všechny sonety…ty si můžete přečíst v kompletním znění v programu, pokud si ho tedy zakoupíte:). Také jsem čekala, že představení, které dokonce jede bez pauzy, bude skutečně trvat ony avizované dvě hodinky. Ve finále však mělo spíše dvě a půl hodiny, ale zase do něj zakomponovali i jiný rozměr, kdy mohli být herci i tak trochu jen za sebe. Zcela právem se tedy může řadit do žánru postmoderny a myslím, že o diváky se bát nemusí. William S. snad v hrobě nemetá kotrmelce, ale jen se pěkně uvelebí a může se hrdě usmívat, že jeho dílo ve všech možných podobách bude nesmrtelné a věčné. William Shakespeare with us. Forever.
Moje hodnocení: 72 %
pánové Martin, Miroslav a Jan (M.Matejka, M.Táborský a J.Vondráček)

Titus Andronicus (M.Matejka, M.Táborský a J.Vondráček)

Othello (M.Táborský, J.Vondráček a M.Matejka)

komedie (M.Táborský, J.Vondráček a M.Matejka)

sobota 27. května 2017

"Jesus Christ Superstar" - Hudební divadlo Karlín

(Tim Rice, Andrew Lloyd Webber, Michael Prostějovský)

„Legendární rocková opera vyprávějící o posledních dnech Ježíše Krista od jeho příchodu do Jeruzaléma až po jeho ukřižování.“ (premiéra 11. listopadu 2010)

Je až neuvěřitelné, že je tomu skoro na den přesně 20 let, co jsem poprvé navštívila tento jedinečný rockový muzikál při jeho prvním českém nastudování v Divadle Spirála na pražském výstavišti (dne 1. června 1997). Svou premiéru tam měl 22. července 1994 a derniéra proběhla 28. června 1998. Za tu dobu jej navštívilo 850 000 diváků a dosáhl 1288 repríz. V roce 2010 se jej po letech rozhodlo znovu uvést na jeviště v novém nastudování i Hudební divadlo Karlín, a to dokonce i s Kamilem Střihavkou a Bárou Basikovou v hlavních rolích. Jako by jim ty role byly ušité na tělo, a tak jsem ani já nedokázala odolat a musela vidět i toto nové provedení jednoho z nejlepších muzikálů vůbec. Textař Tim Rice a skladatel Andrew Lloyd Webber ho vytvořili v roce 1969. Nejprve ho ale ze strachu z reakce církve a věřících vydali pouze na gramofonovém albu. Až pak byl uveden živě na londýnském West Endu a později i na Broadwayi. O čtyři roky později podle něj vznikl slavný film v režii Normana Jewisona. Já se téměř půl roku od zakoupení lístků těšila na 26. května 2017 na Ježíše v Karlínském divadle, které jsem dosud navštívila pouze jednou, když jsem byla na muzikálu „Jekyll a Hyde“.

Nacházíme se právě v momentě, kdy Ježíš (Václav Noid Bárta) přichází se svými učedníky do Jeruzaléma. Jidáš (Michal Skořepa) by ale rád věděl, čeho tím chce dosáhnout, neboť má jisté tušení, že se blíží jeho konec. Zatímco ho Máří Magdalena (Dasha) maže vonnou mastí, konfrontuje ho se svými obavami a přou se o hříchu a odpuštění. Jeho příchod se nelíbí ani velekněžím v čele s Kaifášem (Lukáš-Hynek Krämer) a Annášem (Jindřich Vobořil). Shodnou se v názoru, že by měl zemřít. Naopak Šimon Zélótes (Peter Strenáčik) a postupně i celý dav žádají Ježíše, aby se ujal vlády a postavil se Římu. Ten to však odmítá. Je velmi rozhořčen, když vstoupí do chrámu, neboť se z něj místo prostoru k modlitbám stalo jedno velké tržiště. Okamžitě všechny překupníky vyžene. Při setkání s davem malomocných nemá sílu všechny uzdravit a Máří ho vyčerpaného ukládá ke spánku. Jidáš jde za kněžími. Zradí Ježíše tím, že jim za peníze prozradí, že bude ve čtvrtek v noci sám v zahradě Getsemanské. Ježíš tuto zradu již tuší, neboť se o ní zmíní svým překvapeným učedníkům při jejich poslední společné večeři. Dokonce jim prozradí, že Šimon Petr (Jaromír Holub) ho následně třikrát zapře. Zatímco pak v noci všichni spí, on se modlí a žádá Otce, aby ho zbavil této oběti. Nakonec se však se svým údělem smíří slovy „děj se vůle tvá“. Nad ránem k němu přistoupí Jidáš, aby polibkem ukázal stráži, koho mají zajmout. Jeho věrní jdou za ním, ale když je Šimon Petr označen za jeho přívržence, opravdu třikrát zapře, že by ho kdy znal. Ježíš je předveden před Kaifáše, který ho posílá přímo k císaři Pilátu Pontskému (Pavel Polák). Tomu se o něm zdál sen, který mu nedává spát, a tak se rozhodne, aby ho raději soudil král Herodes (Ondřej Brzobohatý). Místo, aby mu předvedl zázrak, o který ho žádá, Ježíš jenom mlčí, proto ho velmi rozhořčen opět vrací Pilátovi. Kněží a postupně i rozvášněný dav žádají Kristovu smrt. Pilát se brání, že „nespáchal nic, zač by trest ukládal“, ale pod nátlakem davu ho alespoň nechává zmrskat bičem. Ježíš smířený se svým osudem se nijak nebrání, což císaře nakonec dovede k očekávanému rozsudku a odsuzuje ho k smrti. Jidáš neunese tíhu svědomí, vrací kněžím peníze a spáchá sebevraždu. Ježíš je ukřižován.

Miluju tento nádherný muzikál, neboť ten příběh, hudba i písně prostě zalezou pod kůži. Jeho filmové zpracování jsem viděla snad 30x a naštěstí i jednou to původní české nastudování, které ve mně zanechalo silnou stopu. Chtěla jsem to naživo zažít znovu, ale přišlo trochu zklamání. Mezi jednu z nejtěžších muzikálových rolí, co znám, jistě patří postava Jidáše. Je na ni třeba silný hlas a také velký rozsah. I Dan Bárta si na ní před lety málem zničil hlasivky. Bohužel Michal Skořepa tak vysoko ani zdaleka nedosahoval a místy to znělo trochu jako utrpení. Navíc jsme v aktuálním obsazení měli psaného Jana Toužimského. Těšila jsem se také, a to především na Kamila Střihavku a Báru Basikovou, místo toho jsem dostala jen hodně slabý odvar - slušně odzpívaný ale bez prožitku a hloubky. Vím, že nahradit fenomenálního Kamila „Ježíše“ Střihavku je zhola nemožné, ale i tak věřím, že by se dal nalézt typově i projevem lepší protagonista, než je Vašek Noid Bárta. Bohužel jsem na jevišti neviděla ani Ježíše, ani Máří. Potetovaný Noid připomínal Ježíše možná tak akorát palcem u nohy a stejně daleko dosahoval i zpěvem a ztvárněním této úžasné role v porovnání s Kamilem Střihavkou. Bohužel i Dasha mne coby Máří Magdalena zklamala. Jako zpěvačku ji velmi uznávám a proti jejímu zpěvu rozhodně nic nemám, nicméně k muzikálu patří i role. Přišla, krásně zazpívala, ale do Máří se nevtělila. Jen jako by kolem ní procházela. Kamil i Bára svými rolemi kromě úžasného zpěvu na jevišti i žili a tento báječný muzikál tak dotáhli k naprosté dokonalosti, na kterou se nedá zapomenout. Bohužel jsem neměla možnost to zažít ještě jednou. Znovu už se na JCS nechystám, neboť další takové zklamání už bych nesnesla. Alespoň trochu to zachraňovali ostatní. Pavel Polák výborně ztvárnil Piláta, skvěle frázoval, mazlil se s tím zpěvem a na správných místech dokázal přidat či naopak ubrat tlak. Nejvíce se pak do své role opřel Ondřej Brzobohatý a svůj krátký prostor využil naplno. Song krále Heroda a závěrečné ukřižování patřily k nejvýraznějším a nejlepším momentům tohoto představení. Ještě bych chtěla zmínit, že i sbory a zpěv velekněžích neměly chybu. Díky úžasné hudbě jednoho z mých srdcových muzikálů, povedeným kostýmům i scéně, a naštěstí i několika opravdu pěkným výkonům, ta procenta určitě budou. Nicméně neskrývám zklamání, že by si tento muzikál (autorů - hudba: Andrew Lloyd Webber, libreto: Tim Rice, přebásnil: Michal Prostějovský, režie: Mihail Tchernaev, choreografie: Pavel Strouhal, hudební nastudování: Ota Balage, light design: Josef Celder, sound design: Petr Ackermann a další) v hlavních rolích zasloužil mnohem více. Vím, že zpěv je náročný, ale dát takovýmto úžasným rolím kus srdce a ty dvě hodinky si to s nimi na jevišti i prožít by mělo být samozřejmostí. Činoherní složka zde nedosahovala kvalit takového muzikálu, byl to více koncert než opereta. Mrzí mě, že mi to nevyšlo dříve, když byl ještě Ježíš bez alternace s Kamilem v hlavní roli.
Moje hodnocení: 76 %
Ježíš (V.N.Bárta) a company

Pilát (P.Polák)


Herodes (alter. J.Korn) a company

Herodes (O.Brzobohatý) a company

pátek 19. května 2017

"Rukojmí bez rizika" - host Severočeského divadla

(Alan Reynaud-Fourton)

Francouzská komedie s kriminální příchutí. Pytel uloupených peněz dokáže oživit i sebevraha. Jenže policii taky.“ (premiéra 18. ledna 2016)

I když trošku s předstihem jsem i letos „oslavila“ narozeniny divadlem. Jako dárek od kolegů jsem totiž dostala lístek na představení, které dne 16. května 2017 přivezla do ústeckého divadla Agentura Harlekýn. Francouzský spisovatel a dramatik Alan Reynaud-Fourton (1932-2014) patří mezi divácky oblíbené autory, neboť jeho inscenace nepostrádají dostatek humoru a nadsázky. Tuto komedii napsal v roce 1986 a mezi jeho poslední tvorbu pak patří také „Teta Marcelle“ a „Vetřelec“. V roce 1990 byla v Paříži uvedena ještě inscenace „Monsieur Amédée“ o počestném profesoru francouzštiny, kterému osudové zastavení na semaforu kompletně převrátí život naruby. V českém nastudování „Rukojmích“, francouzské komedie s kriminální zápletkou, se v hlavních rolích představili Václav Vydra se Svatoplukem Skopalem, kteří bývají zárukou kvalitních výkonů a slibují skvělou zábavu. Čas od času je příjemné zajít se pobavit a nemuset o příběhu příliš přemýšlet, a to přesně jsem od této komedie o sebevrazích a rukojmích v jednom očekávala.

Marc Besson (Václav Vydra) je velmi úspěšným a pro ženy velice oblíbeným spisovatelem a autorem románů červené knihovny. Momentálně však prochází tvůrčí krizí a nedostatkem inspirace. Považuje svou situaci za bezvýchodnou a tento „syndrom vyhoření“ ho dovede až k sebevraždě, kterou se právě chystá spáchat. Z jejího dokonání ho však vyruší jeho dlouholetý přítel Luc (Svatopluk Skopal). Ten se rovněž již dříve pokusil o sebevraždu, když mu utekla žena a nyní by to samé chtěl provést, neboť se k němu opět vrátila. Místo aby tedy svého přítele od plánu odradil, přidává se k němu a dokonce plánují, že svůj život ukončí společně. Domluví se ale, že by se na to ještě měli vyspat a nechat to raději na zítra. Ráno se Luc vydá pro čerstvé pečivo k snídani, ale cestou zpátky se stane svědkem přepadení banky. Netuší však, že si trojice maskovaných lupičů v čele s Jojem (Martin Zahálka) našla úkryt v bytě u Marca, který se mezitím stal jejich rukojmím a Luc se k němu hned po příchodu přidává. Najednou jsou postaveni do zcela jiné situace. Jejich život je v ohrožení a i přesto, že ho chtěli sami dobrovolně ukončit, se s vidinou balíku peněz jejich postoj mění a snaží se nalézt jiné možné řešení, jak z toho ven. Policie lupiče však brzy vystopuje. Jojo toho má dost a nadopuje se léky na uklidnění, Luc se zakouká do mladičké Suzy (Lenka Zahradnická) a Banán (František Skopal), poslední z lupičů, se na Marcův návrh pustí do komunikace s policií, když požaduje výkupné za rukojmí. A aby toho nebylo málo, objeví se ve dveřích i vždy skvěle informovaná domovnice madame Mabouin (Marcela Peňázová), která je navíc Marcovo velkou obdivovatelkou, co hltá každou jeho knihu. Omylem pak místo odpadků odnese pytel s penězi.  Rozjíždí se tak přetahovaná o peníze a zároveň se otevírá skvělá možnost úniku. Kdo si nakonec balík odnese a kdo má v kapse alespoň nějakou pojistku? Nakonec i Marc překoná krizi tvůrčího psaní a inspirován tímto nevšedním zážitkem chytá druhý dech.

Očekávání, se kterým jsem na tuto inscenaci (autorů – překlad: Jiří Žák, režie: Jiří Novák, scéna: Michal Hess, kostýmy: Josef Jelínek, a další) šla, bylo vesměs do puntíku naplněno. Ačkoliv některé situace a jednání se mi zdálo docela přitažené za vlasy, došlo i na několik vtipných momentů, které mě opravdu pobavily. Trochu překvapivě se o ně postaral hlavně František Skopal, který ztvárnil rodilého Uganďana Banána. Především jeho čecho-ugandština a skvěle napodobený přízvuk stáli za to. Standardně dobrý výkon předvedl Václav Vydra. Již od počátku držel stejnou polohu a prakticky po celou dobu neopustil jeviště. Podobné role hraje s nadhledem a působí v nich celkem přirozeně. Spolu se Svatoplukem Skopalem si dobře notovali, ale na druhou stranu nijak zvlášť nepřekvapili. To ale neplatilo o Marcele Peňázové, která figurku vlezlé a zvědavé domovnice uchopila opravdu skvěle. Tento charakter postavy v komedii slibuje velký potenciál a ona ho využila, jak se v těch několika výstupech dalo. Taky se vlastně mimoděk stala významným hybatelem děje. I když nebyl nijak náročný, čekala jsem, co vše se bude dít a jak to všechno dopadne. Hodnotím to tedy jako pohodovou komedii, která zvlášť nenadchne ani neurazí a určitě se také zasmějete.
Moje hodnocení: 53 %
Marc a Luc (V.Vydra a S.Skopal)

Luc, Suzy, Jojo a Marc (S.Skopal, L.Zahradnická, M.Zahálka a V.Vydra)

Marc, Luc a Suzy (V.Vydra, S.Skopal a L.Zahradnická)
 

Seznam starších článků:


Klec - host Činoherního studia
Velký Gatsby - host Městského divadla Děčín
Žena, která uvařila svého manžela - host Městského divadla Děčín
Cena za něžnost - host Městského divadla Děčín
Začínáme končit - host Krušnohorského divadla
Boj černocha se psy - Činoherní studio
Shirley Valentine - host Krušnohorského divadla
Romantický víkend - host Severočeského divadla
Detektor lži - host Činoherního studia
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách - host Krušnohorského divadla
Děti z Bullerbynu - Činoherní studio
Jindřich VI. - 2.díl - Činoherní studio
Jindřich VI. - 1.díl - Činoherní studio
Sirotci - Činoherní studio
Ledový hrot - Činoherní studio
Hlava v písku - host Krušnohorského divadla
Misantrop - Činoherní studio
Spolu - host Činoherního studia
Sluha dvou pánů - Národní divadlo
Bosé nohy v parku - host Městského divadla Děčín
Ani spolu, ani bez sebe - host Severočeského divadla
Božská Sarah - host Severočeského divadla
Lidská tragikomedie - host Městského divadla Děčín
Přelet nad kukaččím hnízdem - host Severočeského divadla
Do ložnice vstupujte jednotlivě - host Severočeského divadla
Velvet Havel - host Činoherního studia
Já, Francois Villon - host Městského divadla Děčín
Podivný případ se psem - host Krušnohorského divadla
My děti ze stanice ZOO - Činoherní studio
Rodina je základ státu - host Severočeského divadla
Velká zebra aneb Jak že se jmenujete? - Divadlo Palace
Mnoho povyku pro nic - host Krušnohorského divadla
Don Quijote - Činoherní studio
Mandragora - host Severočeského divadla
Kde život náš je v půli se svou poutí - Činoherní studio
Eva tropí hlouposti - host Městského divadla Děčín
Kurtizána - host Krušnohorského divadla
Úča musí pryč! - host Hraničáře
Garderobiér“ - host Severočeského divadla
Herci jsou unaveni“ - host Severočeského divadla
Teď ne!“ - host Krušnohorského divadla
Rande s duchem“ - host Severočeského divadla
Příbuzné si nevybíráme“ - host Severočeského divadla
Kráska z Leenane“ - Činoherák Ústí

Starší články zde